JAK SE VYRÁBÍ PORCELÁN

Máte doma jídelní servis po babičce a říkáte si, jak je možné, že je pořád tak krásný? Výroba porcelánu totiž není jen tak, je to složitý proces, jehož výsledkem je porcelán vyznačující se kvalitou, odolností a nestárnoucí krásou, která vydrží po celé generace.

CO JE PORCELÁN A ODKUD POCHÁZÍ?

Porcelán vzniká vypálením keramického těsta, které je složené z kaolinu, živce a křemene. Nejdůležitější složkou je právě zmíněný kaolin. Porcelán by se dal charakterizovat jako bílý, tvrdý a polopropustný materiál, který se vypaluje při teplotě okolo 1 400 °C.

Porcelán, který známe dnes, se začal vyrábět v Číně v 7. století našeho letopočtu. Dlouhou dobu bylo porcelánové nádobí velmi vzácné, a to hlavně z toho důvodu, že Evropané netušili, jak se vlastně porcelán vyrábí. Pokusy o jeho výrobu sice proběhly, ale nikomu se ho vyrobit nepodařilo. Nakonec správné složení porcelánu objevil Ehrenfried Walther von Tschirnhaus a Johann Friedrich Böttger v roce 1708.

VÝROBA PORCELÁNU KROK PO KROKU

Chodili jste v dětství do kroužku keramiky a představujete si, že nádobí z porcelánu se vyrábí tak nějak podobně? Není tomu tak. Výroba porcelánu je spletitý a unikátní proces, který se s výrobou keramiky nedá srovnat. Než se porcelán dostane k zákazníkovi, projde několika výpaly v peci, glazováním, dekorováním a přísnými kontrolami kvality.

1. Porcelánová hmota

Potřebné suroviny, tedy kaolin, živec a křemen, se nejprve musí rozdrtit na prášek. K prášku se přidává voda. Vzniklá tekutá porcelánová hmota se lije do sádrových forem. Jak je možné, že hmota drží na stěně formy a nevyteče? Kouzlo spočívá právě v použití sádry, která vysaje část vody z porcelánové směsi, čímž dojde k vytvoření stěny produktu. Výrobek schne v sádrové formě několik hodin, než je možné ho vyndat. Ucha u hrníčků nebo nálevky u konviček se na produkty lepí ručně.

Další variantou výroby je tzv. lisování. Tímto způsobem se vyrábí například talíře. Při lisování se používá stejná porcelánová hmota, rozdíl je v tom, že není tekutá. Hmota je ve tvaru válce, který se krájí na malé kousky, z nichž se lisují výrobky.

2. Přežah – první vypalování

Poté, co se výrobek vyndá z formy a nechá uschnout, následuje první pálení, kterému se říká přežah. Ještě před přežahem se výrobky zkontrolují a začistí, aby byly dokonale krásné bez jediné chybičky. První pálení probíhá při teplotě okolo 900 °C.

3. Glazování

Následujícím krokem je glazování. Co to ta glazura je? Jde o tu samou porcelánovou hmotu, ze které se nádobí vyrábí. Rozdíl je v tom, že je naředěná vodou tak, aby se do ní mohly výrobky namáčet. Nádobí se do glazury namáčí buď ručně, nebo to dělá stroj. Strojové glazování se využívá u těžkých a velkých kusů, menší kousky glazují šikovní zaměstnanci tak, že je ponoří do velké nádoby plné glazury.

4. Druhé vypalování

Po naglazování putují výrobky opět do pece. Tentokrát se vypalují při vyšší teplotě, okolo 1 400 °C. Zajímavostí je, že při tomto druhém pobytu v peci se nádobí zmenší, a to dokonce až o 14 %.

5. Dekorování

Teprve po druhém výpalu nastává ten kouzelný moment, kdy se z obyčejného bílého nádobí stane různobarevné nádobí ozdobené rozmanitými motivy. Porcelán se dekoruje několika různými způsoby.

• Prvním je tzv. lepení obtisků. Tyto „samolepky“ se na porcelán jednoduše nalepí tak, aby perfektně pasovaly. Jde o nejrozšířenější techniku dekorování porcelánového nádobí.
• Další způsob zdobení je stříkání barvy pomocí pistole. Kreativní technika umožňuje vytvářet různorodé designy.
• Pomocí razítka se na porcelán přenáší rozličné motivy. Často jde o zlaté nebo platinové dekorace.
• Vrcholem dekoračního umění je dokreslování z volné ruky. Talentované malířky na nádobí kreslí květiny či jiné ornamenty. Často také doplňují různé linky po obvodu talířů nebo hrnků. Stát se malířkou nebo malířem porcelánu není jen tak, vyučení trvá několik let a práce je to nanejvýš zodpovědná. Tradiční český cibulák se dekoruje kobaltovou barvou. Jednou nanesená barva nejde smazat, špatně nakreslený tah se už nedá opravit.

6. Třetí vypalování

Ozdobený výrobek čeká poslední výpal v dekorační peci. Posléze se všechny produkty znovu zkontrolují a ty, které projdou přísnou kontrolou kvality, putují k zákazníkům.

MOTIV POD GLAZUROU

Mezi výhody českého porcelánu patří i to, že je možné ho bez problémů umývat v myčce nebo dávat do mikrovlnné trouby. A to díky tomu, že se při výrobě používá unikátní podglazurová technologie. To znamená, že dekor se aplikuje pod glazuru, ne na ni. Díky tomu je dekor chráněný proti poškrábání a vy tak máte jistotu, že nádobí vydrží krásné a jako nové po dlouhé roky.

Jedinou výjimku tvoří nádobí zdobené zlatem, platinou nebo jinými kovy. Takové kousky si zaslouží jemnější péči, do mikrovlnky ani myčky je nedávejte.

THUN PORCELÁN ZCELA BEZ TĚŽKÝCH KOVŮ

Porcelánka Thun 1794 a.s. samozřejmě vždy dodržovala platné normy týkající se množství těžkých kovů v porcelánu. Ovšem ekologická nezisková organizace Arnika testovala stovky kusů nádobí s barevným dekorem a zjistila, že většina nádobí obsahuje těžké kovy.

Porcelánka Thun se rozhodla vyměnit barvy za zcela nezávadné, takže v tuto chvíli je hodnota olova a kadmia ve výrobcích nulová. Zejména se jedná o nádobí s dětskými motivy. Zdraví spotřebitelů je tak chráněno, což dokazuje i certifikát, který naleznete na stránkách karlovarské porcelánky Thun.

Co říkáte na celý proces výroby porcelánového nádobí? Není to tak snadné, jak se na první pohled může zdát.